Dnes jsem se po všech peripetiích a ujišťování, že jsem nikdy boreliózu neměla a nemám, dozvěděla to, co jsem už od loňského léta tušila, že mám chronickou borelku. Paradoxně hurááá..

Po 11 letech ujišťování, že žádnou takovou infekci jsem nikdy neprodělala a já těch 10 let doktorům věřila, jsem viděla výsledky staré čtyři dny s pozitivním výsledkem na chronickou infekci.

A může za to klíště, za což mu děkuji, co mě poctilo svou návštěvou asi tak před 20 dny a stačilo se i přes noc nasvačit . Načež mi za 14 dní otekl a zanítil se celkem dost nárt a docela pěkně se zánět rozlézal dál na lýtko. Byly zrovna svátky Cyrila a Metoděje a do toho ještě Jan Hus, takže se mi podařilo navštívit obvodní doktorku až za týden.

Byly mi udělány klasické testy jako už mnohokrát slavná Elisa. A místo akutní infekce, což by normálně každý doktor čekal, tak bác chronická. Jo a vlastně ještě patří poděkování veterináři, který pečuje o mé zvířectvo, za antibiotika, která jsem získala díky jemu. 

Takže to shrnu. 11 let  4 x test na protilátky. Pokaždé negativní. Přes zimu a jaro ATB. V červnu klíště, testy na boreliózu, akutní zánět negativní a chronický zánět pozitivní 2500 nějakých jednotek.

Můj závěr: protilátky po tolika letech v krvi už prostě nebyly a až ATB imunitní systém nebo ty spirochety nakoply tak, že se začalo něco dít a vznikly protilátky. Takže buď se probraly spirochety, které si už myslely, že na ně nikdo nemůže a zjistily, že se sakra pletou a tím se zalarmoval imunitní systém.

A nebo se jenom nakopnul imunitní systém, který už prostě proti spirochetám přestal bojovat a ta ATB ho znova podpořila.

Toť můj laický názor.

Takže budu léčena, sice ne nic moc, ale alespoň se dostanu z nejhoršího a zbytek minocyklin z netu a nějaké podpůrné prostředky.

Když si tak vzpomínám před mnoha a mnoha lety na počátek mé strašné únavy. Přikládala jsem to stresové situaci, kterou jsem tehdy prožívala. A bohužel jsem tomu věřila nejméně 10 let.

Když se tak zpětně na to dívám, kdy už něco o chronické borelióze znám, nejspíš jsem infekci jako mnoho dalších lidí měla v sobě několik let a to bez potíží a příznaků. A spustil to ten šílený stres.

Dalších 10 let jsem věřila lékařům, že boreliózu prostě nemám.

A až vloni jsem na netu našla článek:

https://ona.idnes.cz/ochrnula-mi-pulka-tela-muze-za-to-spatne-lecena-borelioza-pzc-/zdravi.aspx?c=A110321_125803_zdravi_pet 

A dala jsem se do studia. Našla jsem stránky www.borelióza.cz a už jsem byla doma. Ty potíže, co tam lidé popisují, mám přibližně stejné. Takže na 90 % jsem si byla jistá, že mé potíže pocházejí od té potvory spirochety, co způsobuje tuto záludnou nemoc. Přidaly se mi dokonce bolesti kloubů kolen a nepříjemná bolest v kříží a brnění rukou. Tak to mé přesvědčení zvýšilo na 90 %.

Samozřejmě jsem náležitě poučená zašla za obvodní lékařkou a zase testy, imunologie, revmatologie všude jsem jim říkala o podezření na chronickou boreliózu. Ne žádnou chronickou infekci nemáte.... 

Takže zase beznaděj. Chvíli jsem přemýšlela, jak bych vykradla lékárnu, abych se mohla konečně začít léčit, protože bez pozitivních testů nebo alespoň nějakého erytému, léky prostě nejsou.

Nakonec mě zachránil známý nejmenovaný lékař, kdy jsem díky jemu sehnala antibiotika na nějaký čas. Zdálo se, že se bolesti kloubů , zad  a hlavy začaly zlepšovat a dokonce se mi lepšil zrak, i když žádná sláva, alespoň mě nebolelo za očima a neviděla jsem rozmazaně.

Na jaře léky došly a přemýšlela jsem, že si budu muset drahé léky objednat z netu. Ale pořád se mi nedostávalo financí. Jak taky bych byla při penězích, když jsem byla dlouhodobě nezaměstnaná díky potížím a invalidní důchod mně nehrozil ani z rychlíku.

Ale měla jsem takové tušení, že i po dobrání ATB se mi v organizmu něco děje. Že se snad trošku zalarmoval imunitní systém, protože takové stavy jsem před tím neměla. Prostě takový šestý smysl, na který by měli doktoři také někdy dát. Každý člověk své tělo dobře zná a pozná, že se něco děje.

A nezklamal smysl jeden. Pokračování Jak mě zachránilo nakažené klíště.