Epidemiologie 

Hlavním vektorem Bb ve střední Evropě jsou klíšťata druhu Ixodes ricinus. Kromě dospělých klíšťat (imaga) jsou častým zdrojem nákazy drobné nymfy, které pacient snadno přehlédne. Proto jen 50% nemocných udává v anamnéze přisátí klíštěte (17% pacientů udává bodnutí hmyzem, 32% pacientů nezaregistruje ani přisátí ani bodnutí). Borelie byly izolovány i z komárů, ovádů, much, blech i klíšťat rodu Dermacentor, ale tito členovci mohou být vektory borelií jen výjimečně. Rezervoárem infekce v přírodě je zvěř a ptáci. Borelie jsou přenášeny jednak slinami přisátých klíšťat, jelikož žijí ve střevě klíštěte a při sání vycestují do dalších orgánů, jednak trusem klíšťat při jejich odstraňování. 
Sezónní aktivita klíšťat začíná v březnu a končí v listopadu, má charakteristický dvouvrcholový průběh s nejvyšším výskytem hladových jedinců v květnu a září. 
Celostátně je v ČR infikováno boreliemi 5 - 10% klíšťat. Nejvíce nemocných se vyskytuje na severní Moravě, ve středních Čechách a v západních Čechách. Riziko nákazy člověka po přisátí infikovaného klíštěte se odhaduje na 5 - 10%. Ženy onemocní častěji než muži v poměru 1,7:1, nejvíce nemocných je ve věkovém rozmezí 45 - 65 let. 
Většina infekcí probíhá bezpříznakově, proto je výskyt specifických boreliových protilátek u zdravých osob vysoký. 

 Lymeská borelióza je onemocnění kůže, nervového systému, kloubů, srdce a dalších tkání a orgánů způsobené infekcí Borrelia burgdorferi. Příznaky, o kterých je dnes známo, že souvisejí s lymeskou boreliózou, byly popisovány už od konce minulého století. V roce 1977 popsal Steer juvenilní artritidy po přisátí klíšťat v okolí městečka Lyme (Connecticut, USA), kterou nazval Lymeská artritis, později – po objevu původce infekce – byl název změněn na Lymeská borelióza. V roce 1982 izoloval Burgdorfer z klíšťat druhu Ixodes spirochety z rodu Borrelia, pro které byl navržen název Borrelia burgdorferi.